Historie žárovky:
dlouhá cesta k jasnému světlu
První pokusy žhavení materiálu pomocí průchodu elektrického proudu lze datovat již do roku 1802, tedy do období dlouho před tím, než se Thomas Alva Edison vůbec narodil. V té době se anglický chemik a experimentátor Humphry Davy (1778–1829), jenž si na seznam svých objevů připisuje například vynález fotografování, zabýval elektrochemickými jevy a objevil tzv. elektrický oblouk. Davy sestrojil ze dvou tenkých proužků platiny zařízení, které pomocí elektrického proudu rozžhavil do běla a dokázal tak na krátkou chvíli vytvořit slabý zdroj světla. Ačkoliv se tento vynález ve své době neujal, přišel tak na základní princip fungování budoucí žárovky. V průběhu následujících let se na tento princip pokusila navázat více než dvacítka vynálezců z celého světa. Nikdo z nich však nenašel účinný a finančně dostupný způsob, jak tento objev využít pro osvětlení ulic a domácností.
Thomas Alva Edison byl americký vynálezce, který si v průběhu svého života na své konto nechal připsat 2332 patentů a o další tisíce vynálezů se zasadil ve svých firmách. K experimentování a výzkumu začal oproti tomu, co bylo do té doby zvykem, přistupovat zcela odlišně. Nechal si postavit dílnu, laboratoř, studovnu a kancelář, kde postupně zaměstnával až šedesát lidí, kteří mu s pokusy pomáhali.
Na seznam svých vynálezů si připisuje například vynález fonografu (1877), elektroměru (1880), dynama na výrobu elektrického proudu (1881), kinematografu a kinetoskopu jakožto první filmové kamery a promítacího stroje (1889), vynález elektromobilu (1902), nebo například gramofonové desky (1914). U mnohých z těchto patentů Edison navázal na vynálezy svých předchůdců, které zdokonalil a nechal si je patentovat. Stal se tak oficiálně uznávaným vynálezcem mnoha přístrojů, jejichž princip fungování ve skutečnost objevil někdo úplně jiný.
Nejinak tomu bylo i v případě žárovky. Edisonovi se však u soudu podařilo dokázat, že prvenství ve zdokonalení žárovky pro sériové využití patří výhradně jemu. Při experimentování se Edison pokusil navázat na vynález Davyho a Göbela. Snažil se najít takový typ vlákna, které by umožnilo, aby světlo vydrželo déle než pouhých několik okamžiků. Experimentoval s rozžhaveným uhlíkem, který vkládal do skleněné baňky, ze které se snažil odstranit vzduch. Oproti svým předchůdcům měl však velkou výhodu v tom, že se v 70. letech 19. století objevily technologie, díky kterým bylo možné v baňce vytvořit dokonalé vakuum. A Thomas Alva Edison toho okamžitě využil.
Se svým týmem vytvořil žárovku se závitem, jak ji známe dnes a v říjnu roku 1879 poprvé rozsvítil svou sestavenou žárovku, kterou si následně nechal patentovat. Co rozhodně nelze Edisonovi upřít, je fakt, že se významně zasadil o rozšíření žárovek do většiny tehdejších domácností. Právě jeho uchopení principu fungování žárovky vedlo k převratné změně ve využívání elektrických svítidel.
Své významné místo má v historii světelných zdrojů také český vynálezce František Křižík (1847–1941), který v roce 1880 významně zdokonalil vynález ruského vědce Jabločkova – obloukovou lampu. Vymyslel zlepšení, které zamezilo uhořívání uhlíkových elektrod. Sestrojil jednoduché elektromagnetické zařízení, které udržovalo v obloukové lampě stálý elektrický proud. Díky tomu bylo později možné osvítit velké tovární haly a další rozlehlé prostory.
První elektrické světlo začalo osvětlovat na našem území v roce 1880 jeden z nejmodernějších podniků své doby, Robertův cukrovar v Židlochovicích. O rok později již elektrické osvětlení vlastnila i Daňkova strojírna v Praze. Brněnské Mahenovo divadlo, které bylo otevřeno koncem roku 1882, se dokonce stalo prvním divadlem s vlastním elektrickým osvětlením na evropské pevnině. O rok později se pak začalo pyšnit elektrickými svítidly i pražské Národní divadlo.
Připravili jsme pro vás přehled těch nejpoužívanějších patic žárovek.